Tak jsme tady!
Po skoro celodenním kodrcání se autobusy a letadly jsme konečně dorazili do Luleå, města asi 130 km pod severním polárním kruhem. Vystoupili jsme na poslední zastávce letištního autobusu ve čtvrti, která se píše nudně Porsön, ale čte se Porše. Aspoň přibližně… Nějakým zázračným způsobem jsme se dostali před dům, kde bydlí náš tutor Anthony z Běloruska.Anthony nás dovedl do našeho bytu a trochu nám ho ukázal. Byt byl totiž nezařízený. Nezařízený natolik, že chyběla i většina světel.
Další den jsme začali vyřizovat nejrůznější formality ve škole a zajeli do obchodu Červeného kříže nakoupit základní vybavení. Červený kříž tady funguje stejně jako ve Finsku - lidé mu zadarmo dávají věci, které už nepotřebují, oni je prodávají a z peněz pak financují svoje projekty. Stokrát díky za tenhle systém, za pár korun jsme tam sehnali skoro všechno potřebné, dokonce i světlo do ložnice. Lukáš sice namítal, že růžové světlo není podle jeho gusta, ale ze svých požadavků nakonec slevil:-)
I další dny byly nákupní - po dvou dnech spaní na holé zemi člověk pochopí, že se bez matrace prostě neobejde… Sehnali jsme už i židle, bohužel se nám zatím nepoštěstilo se stolem, takže teď píšu z okenního parapetu.
V neděli jsme se vypravili najít městskou pláž. Dokonce jsme se i vykoupali, i když já jen velmi symbolicky. Ve vodě kromě nás byli jen nějací Němci, Švédové sami asi dávají přednost teplejším mořím:-) Cestou z pláže jsme se stavili u Švédů, kteří Lukášovi prodali kolo. Na kole
tady stejně jako ve Finsku jezdí všichni bez ohledu na věk a fyzickou kondici. Hromadná doprava je docela drahá a příliš nefunguje, takže kolo je jediná možnost, jak zvládnout obrovské vzdálenosti mezi jednotlivými části města. Lulea totiž vypadá jako vesnice - skoro žádné výškové domy, zato spousta parků, zeleně, případně i lesů.
Za pár dní přidám i nějaké fotky, tak uvidíte sami!
