Zážitky tentokrát z jihu
Už je to skoro týden, co jsme se vrátili z jednoho z nejjižnějších koutů Evropy na jeden z nejsevernějších. Na Krétě jsme sice neměli pravé jižní počasí, ale pořád bylo minimálně 20 stupňů, což se ve Švédsku považuje za parné léto. Koupání jsme proto trochu omezili, ale zase jsme mohli vyrazit na výlety a pořádnou túru. Ale pěkně postupně.
Na Krétu jsme přiletěli po půlnoci a čekali, co s námi bude, protože jsme si koupili zájezd s nespecifikovaným ubytovaním a cestovka nás mohla dát vlastně kamkoli. Nakonec jsme skončili v krásném apartmánu v Rethymnonu - městě na severním pobřeží ve střední části Kréty. Rethymnon je velké město nabité tavernami, kavárničkami i bary. Neměli jsme zaplacené žádné jídlo v hotelu, tak jsme většinou chodili na večeře do místních taveren, což jsme si hrozně užívali. Lukáš hlavně proto, že miluje zkoušení nových jídel (ano, dali jsme si i šneky 
), já proto, že řecká kuchyně mi moc chutnala, atmosféra v tavernách byla úžasná a všude nalévali výborné víno.
Protože počasí bylo ideální na výlety, půjčili jsme si na tři dny auto a vyrazili na průzkumy. Po švédských silnicích bylo ježdění na Krétě opravdu nervydrásající. Jediní, kdo se snažil aspoň trochu dodržovat předpisy, byli cizinci. I ti však brzo pochopili, že pomalou jízdou a nepředjížděním přes plnou čáru výrazně ohrožují vlastní život, a po pár kilometrech přidali. Kréťané si také vytvořili vlastní pravidla pro vjíždění do křižovatek. Přednost má ten, kdo: a) má větší auto, b) byl v křižovatce dřív, c) hlasitěji troubí. Přednost zprava je až daleko za výše zmíněnými. Na policejní auto jsme za celou dobu narazili jen jednou. Trošku jsme přibrzdili a čekali, co budou dělat ostatní. Nědělali nic. Policajty s naprostým klidem předjeli přes dvě plné čáry a pádili dál.
Silnice na Krétě jsou kapitola sama pro sebe. Většinu času se člověk proplétá po malinkých silničkách, na kterých se stěží vyhnou dvě auta. Na ostrově je ale stále ještě dost prašných silnic, které teprve nabídnou to pravé dobrodružství. My jsme po jedné takové jeli asi 30 kilometrů (průměrnou rychlostí 20 kilometrů v hodině). Podle fotky si můžete udělat obrázek, jak se asi jelo.
Během tří dnů s autem jsme se stihli podívat na nejrůznější chrámy, kláštery, vykopávky, navštívit nádherné pláže v jižní části Kréty a celkově kráse ostrova úplně propadnout. Nadchlo nás hlavně jižní pobřeží, kde sice byly ještě horší silnice a ani služby nedosahovaly takové úrovně jako jinde, všude ale bylo míň turistů, moře bylo čistější a scenérie ještě hezčí než na severu.
Celou dovolenou jsme ukončili túrou do Samarie - nejdelší evropské soutěsky. K soutěsce nás dovezl autobus, pak jsme šli asi 18 kilometrů dlouhou trasu celým průsmykem a skončili ve vesnici u moře, odkud jsme se lodí dostali do jiného města, kde už zase čekaly autobusy. Při cestě jsem si občas připadala jako na celotáborovém výletě vzhledem k počtu lidí, kteří byli všude kolem, túra byla ale naprosto krásná. A abyste mohli sami hodnotit, přidávám pár fotek.
Soutěska Samaria
Hrad Frangokastello
Pláž
Taverny v ulicích
