Zpatky v Lulea
Zdravim znovu z Lulea. Vratili jsme se uz na zacatku srpna, kdy jsme napred doleteli do Stockholmu a potkali se tam s dvema kamarady, se kterymi jsme se pak vydali autem az k nam na sever. Cesta byla krasna, prohlidli jsme si Uppsalu, projeli jsme se kolem jedinych hor na vychodnim pobrezi. Oproti planu jsme ujeli tisic kilometru jen za jeden den, silnice byly prazdne a oplocene, takze jsme se nemuseli bat ani skakajich sobu. Po prijezdu do Lulea jsem se ale velice rychle presvedcila, co to znamena, kdyz jsou ve Svedsku prazdniny.
13. cervence jsme totiz dostali mail, ze nas vytopili sousedi nad nami. Lukas rychle zjistoval skody, ale byl ujisten, ze se vlastne nic nestalo, lide z udrzby vse vytreli a dali do poradku. Necekala jsem tedy zadne potize. Po otevreni dveri jsem ale nasla byt pokryty prachem, zapachajici koberecky hozene ve sprse oblezene malymi muskami a veci nahazene na jedne hromade. Byla jsem vzteky bez sebe. Kdyz jsme druhy den prisli do kancelare organizace, ktera nam pronajima byt, velice mily pan nam rekl, ze o problemu vi, ale “To vite, jsou prazdniny.” Dalsi den prisel obhlidnout skody a domluvila jsem se s nim, ze opravi par veci ve trech dnech, kdy pojedeme pryc.
Kdyz jsme se vratili z vyletu, cekali nas nove pridelane listy na podlaze a hromada naradi v koute spolu s listeckem, ze panove prijdou jeste v pondeli. Tak jsme si natocili budika na osmou a predpokladali, ze se opravari nejdriv v devet prihrnou. Tentokrat jsme ale svedskou (ne)pracovitost podcenili, panove nabehli uz v sedm a i kdyz jsme jeste ocividne spali, hrnuli se pribouchat bedneni pod kuchyn. Normalne bychom to presli, ale vzhledem k tomu, ze na to meli tri dny a my meli navstevu, vyhodili jsme je s tim, at prijdou za dve hodiny. Panove se sice nadsene netvarili, ale opravdu pak prisli, za deset minut dodelali svou praci a zminili se, ze jeste zapomneli objednat oblozeni na trubky k ventilaci a ze se objevi za tri tydny.
Tak se ted s Lukasem vsazime, jestli to stihnou opravit jeste predtim, nez odjedeme. Moc velky kurz bych na to ale nevypisovala…
P.S. Ve zmineny patek trinacteho mi mimo jine umrel i pocitac. Takze se omlouvam za chybejici interpunkci, pisu na svedske klavesnici v knihovne.
