Tma tmoucí
Už zase sedím na červené sedačce ve škole a poslouchám, kdo chodí kolem. Před chvílí tady šel chlap z ochranky s vlčákem, jen se po mě tázavě díval a asi přemýšlel, co jsem to za exota, že trávím noci ve škole. Přiznávám, že se mi tentokrát z domu moc nechtělo, venku je -10, ale chtěla jsem si půjčit nějakou knížku v knihovně. Představa dalšího večera u televize mě už děsí.
